Ty tři kalíšky na vejce s pomněnkami stály za šoupacím sklem babiččiny kredence. Byly překrásné a já je potají vytahovala panenkám na limonádu. Když babička odešla, zůstal mi její kredenc a já si z něj udělala svoji chalupovou kuchyni. Jen ty kalíšky zmizly. Scházely mi dlouho.
Tak dlouho, až mám kalíšky svoje. Vyšívané, s mým jménem. Teď si ty moje kalíšky zabral náš Davídek a jeho bratranci a hádají se, kdo bude mít vajíčko usazené v kytičkách, proužku, v puntíkách nebo domečkách, jak si je kluci pojmenovali. A vykřikují při dloubání v pohárku, abych jim vyprávěla o „srandovním dědovi z Klatov“.
Začnu dědovým majstrštykem, jak si naklepl lžičkou skořápku čerstvého vajíčka a vypil ho rovnou ze skořápky, nejčastěji, když večer předtím vypil sebe. Kluci to chtějí předvést. To nedám, tak je radši zabavím vojáčkem, tedy opečeným kouskem chleba, který namáčejí v tekutém žloutku vajíčka naměkko. Baví je to a mě baví na ně koukat. Pořád.
A kluci chtějí další historky, tak jim vyprávím o jejich dědovi, mým tátovi Láďovi. V rodině se vzpomíná, jak psal v babiččině bytě diplomku a z totálního přetažení ho vytahovala vajíčka. Když babička viděla, jak šílí, protáhla se horami jeho papírů a knih a na jeden volný čtvereční decimetr stolu mu postavila misku, ve které mu do pěny ušlehala žloutek s cukrem. „Abys to vydržel, Ladíčku,“ šeptla mu a on nic neslyšel. Už tu našlehanou směs taky umím a rozdávám těm, kdo jsou v nouzi.
Svojí vajíčkovou láskou už jsem nakazila našeho Davídka. Má svoji malou kuchyňku s dřezem, do kterého rozklepává „pajíčo“ čili vajíčko. Když už jde do ledničky pro třetí a žloutky, bílky a skořápky jsou všude, posadím ho radši na kuchyňskou linku a začneme spolu vařit doopravdy. Svítek je jeho milovaný. Můj taky!
Jenže já se podezřívám, že svoji vajíčkovou lásku mám spojenou s pomněnkovými kalíšky v babiččině kredenci. Jak tam stály jako vojáčci a někde padly stejně jako padají vojáci. Chápete, že jsem musela mít svoje? A když jsem si je tedy vyrobila, stojím nad nimi a říkám si, že si zaslouží poctu. Takže jsem pro sebe i pro vás vytvořila a zabalila úplně novou sadu kalíšků na vajíčka. Je jich pět, každý s jiným vzorem a k tomu slánka. Řekla bych, že je to moje vrcholné životní dílo. Křest bude mít o Velikonocích a já budu po jednom kalíšku nadělovat koledníkům, kteří mě přijdou vyšupat. Pokud se tedy ještě udrží na nohách. Od rána při pomlázce většinou vypili své kalíšky pěkně do dna.
