Ono se jednou všechno propojí - třeba přes palačinky. Pořád cítím vůni másla a cukru, když mi babička opékala k snídani „krajkový“ palačinky.
A teď je to na mě: náš klouček Davídek mě klidně vzbudí v pět ráno a řekne: „Mami, pačinky!“ A já letím, protože vím…
…že taková krajka, kterou moje stará babička dokázala upéct po okruhu palačinek, může být osudová.
Budu vám vyprávět o jednom starodávném svatebním závoji, který mi prý ležel už přes kolébku, kam mě položili svázanou v povijanu. Musel se už tehdy dotknout mojí tváře, protože si pamatuju závan té nejjemnější tkaniny… Závoj krásně vyšívaný, starodávný a taky památečný - to jsem se dozvěděla, až po tom průšvihu. Způsobily jsme ho se starou babičkou, jak se v Humpolci říkalo mojí prababičce.
Ta mi každé ráno o prázdninách vařila na snídani krupičkovou kašičku, ve které jsem tvořila řeky z másla a nechávala si to nejlepší nakonec: prostřední ostrov, na kterém bylo nejvíc čokolády a cukru. Jakmile mi ovšem babička prozradila, že existují palačinky, brázdění v kaši jsem rychle opustila. Nastala nová snídaňová etapa mého života: palačinková.
Babička každé ráno v nažehlené zástěře nastoupila k plotně a naběračkou vykroužila nádhernou palačinku. Každá měla po obvodu lem jako krajkovou sukničku. Než ji stará babička srolovala, namazala ji nekonečnými variantami náplní: marmeládou, tvarohem, pribináčkem, nutelou ze západního Německa… A pak ji smotala tak, aby na obou koncích byly bohaté, vrstvené sukničky. Tehdy se to stalo.
Letěla jsem do skříně, kde hluboko za damaškovými cíchami, ležel krajkový závoj schovaný v průhledné krabičce. Rozprostřela jsem ho vedle talíře s palačinkami a pokusila se smotat z jeho okrajů sukničku, jakou nosily babiččiny palačinky. Moc to nešlo. Tak jsem vzala panenku Mášu a motala ji krajku kolem těla. „Ditunko, to by byla krásná suknička, co?“, řekla babička a já přinesla nůžky. Babička mi vždycky, ale vždycky splnila všechno, co jsem si přála. Dřív, než jsem jí to stačila říct. Takže rozšmikala ten závoj na cimprcapr, všila gumičku a sukně Máše totálně slušela.
Jen ty slzy v očích mámy, když tu „krásu“ viděla, jsem pochopila za mnoho let. Ona tehdy jen řekla: „Měl to být tvůj svatební…“
Vdala jsem se bez závoje. A s věčnou láskou k palačinkám s krajkovou sukničkou.
